Rally Dakar 2016

Rally Dakar, co o tom říct, je to zážitek, který buď člověka vtáhne a bude ho chtít zažít znovu a znovu, anebo ho to úplně zničí a už v životě nebude chtít vidět beduína. Když jsem se ptal lidí kolem sebe, co by se chtěli dozvědět o Dakaru, tak nejčastěji jsem slyšel: "Něco ze zákulisí, jak to probíhá v bivaku a jaký byl takový typický den…“ Začneme od konce, typický den na Dakaru neexistuje. Každý den je originál, nikdy nevíte, kdy vyjedete znovu do "terénu", kdy se kde zakufrujete nebo kdy uvidíte normální záchod a ne jen plnou "toiku". Ale typický den pro člena press teamu by se dal popsat asi takto, pozdě odpoledne nebo večer přijíždíte do bivaku, kde nejdřív musíte najít svou stáj, poté pobíháte kolem závoďáků, mechaniků a fotíte. Když máte nafoceno, tak máte konečně chvilku na to si odskočit, ať už na toiku nebo na večeři (která se stejně nedala moc jíst). Poté nafasujete road book na další den a zjistíte, v kolik budete muset vyrazit. Většinou to bylo něco kolem druhé nebo třetí ráno! Po večeři stahujete a vybíráte s x stovek fotek ty nejlepší a následně je upravujete. Vždy ale musíte být připravení, kdyby se něco stalo nebo kdy by byla příležitost fotit. Upravíte fotky a už je jen stačí odeslat do officu do Prahy. Kapitola sama o sobě je internet, i když jsme měli svůj satelit, tak občas byl nadlidský výkon se připojit, anebo se připojit tak, aby se data neodesílaly třeba tři hodiny. Když byla oblast kde to bylo s internetem obvzlášť složité, tak jsme jezdili na benzínky, to bylo jediné místo kde na 120% byla wifina a na 60% byla i celkem rychlá :D. Když máte odesláno, tak v lepším případě si můžete dovolit jít na 2-3 hodinky lehnout na polní lehátko. V horším případě si sednete do Press caru a jedete dál. Musím říct že, spát ve skořepinové sedačce se čtyřbodovým pásem není nic moc, ale lepší než nic. Bohužel je to něco tak nepředstavitelného, jako že spíte třeba 4 hodiny, ale probudíte se absolutně zdrchaný jako kdyby jste nespali ani hodinu. Zhruba po prvních 5 dnech jste, ale tak unaveni, že už Vám je jedno, kde sedíte, ležíte nebo stojíte, spíte všude a za každých okolností. Ale abych se vrátil k popisu typického dne. Máte odesláno, sedáte do auta a jedete na předem vytipované místo na trati, kde strávíte celý den a čekáte, až přijede závodník, kterého potřebujete nafotit. Večer se vracíte zpět do bivaku a vše začíná od začátku! Ta samá rutina, den co den, potíže se navalují, závodníci jsou neustále nervózní, únava na každém je na jednu stranu znát, ale na druhou stranu ji nikdo nedovolí, aby ho zruinovala tak, že by nemohl fungovat.
Tropický teploty, které panovaly se nedaly vydržet, jeden člověk vypil denně zhruba 9 litrů vody, odskočil si tak jednou za den :D, ten zbytek se vypařil. Diváci, nebo místní, kteří seděli kolem trati vytvářeli neskutečnou atmosféru, ať už se jednalo o dětičky, kteří mnoh-kdy ani nevěděli, o co jde nebo o vetché stařenky se šátkama na hlavě, které na Vás koukají jak na svatého.

Je to takových zážitků a myšlenek, který nejsem schopen sesumarizovat tak, aby to dávalo hlavu a patu. Ale pevně věřím, že jsem Vám popsal alespoň trochu to o čem se všude tak mluví a píše.   Dalo by se možná i říct, že nejtěžší rally na světě, je takový obrovský mediální cirkus že podle mého, žádné zákulisí na Rally Dakar ani neexistuje
.

pátek 29. leden 2016 0:00

MHSF

  

Vendeta Production, z.s.

                                                                                     

 

Dual Cup

Instagram

Please publish modules in offcanvas position.